Jdi na obsah Jdi na menu
 


Gothic 3

14. 12. 2008

Gothic 3

Platforma: PC
Žánr: RPG
Výrobce: Piranha Bytes
Distributor: JoWood
Distributor v ČR: Seven M (
http://www.sevenm.cz/)
Homepage:
www.gothic3.com
Minimální konfigurace: Pentium 2 GHz,  1GB RAM, 4,6 GB HDD
Doporučená konfigurace: Pentium 3 GHz, 1,5 GB RAM, 4,6 GB HDD
Testovací konfigurace: 2x 2-jádrový procesor 2,4 GHz, 5GB RAM, grafická karta 7300 GT
Homepage hry:
www.gothic3.com
Preview: http://www.doupe.cz/h/PChry/Ar.asp?ARI=111504&CAI=2125
První dojmy: http://www.doupe.cz/h/PChry/Ar.asp?ARI=114065&CAI=2125
Objednat hru na shop.doupe.cz
Objednat hru na shop.doupe.cz - sběratelská edice

Vítej, hrdino. Již jsem slyšel o tvých hrdinských kouscích. O tom, kterak jsi osvobodil Ardeu, vyhnal orky z Cape Dun, zabil démona v Gothe, poradil si s... Hej! To je MOJE truhla! Pomoc!! Zloděj!!!

Série Gothic si již svými dvěma staršími díly získala celou řadu fanoušků, stejně jako zarytých odpůrců. Ti první jsou nadšeni velkým světem, volností v jednání, kvalitním příběhem, množstvím vedlejších úkolů a v neposlední řadě ne tak úplně kladným hrdinou. Ti druzí se nechali odradit zejména ovládáním, ale i jinými detaily – například zpracováním mapy, logu s úkoly a podobně. Nicméně ať tak či tak, asi každý RPG-pozitivní hráč posledních pár měsíců čekal, jaký nakonec bude Gothic 3. Důvodů měl pro to hned několik, ale tím hlavním byl fakt, že autoři celý G3 prezentovali jako přímého konkurenta Oblivionu. Konkurenta, který by měl být v podstatě stejný, ale lepší.

Kdysi dávno za devíti řekami...

Příběh G3 začíná přesně tam, kde skončil G2. Pokud ale patříte mezi ony nešťastníky, kteří si nechali minulé díly utéct, nemusíte zoufat. Unikne vám několik souvislostí v prvních asi pěti minutách hry, ale nebudou to ani souvislosti podstatné, ani vás o nic neochudí. Jakmile se totiž rozjede nový příběh, bude úplně jedno, co o tomto světě víte či koho znáte.

  
Ale nepovídej... * Ork jako ze škatluky * No nejsi ty náhodou nějaký pan boss?

G3 nás konečně zavede do lidského království, kde až donedávna šťastně vládnul král Rhobar II. Konečně se tak hráč zapojí i do konfliktu s orky, který byl sice na pozadí událostí prvních dvou dílů, ale kterého se děj ve skutečnosti netýkal. Zajímavostí rovněž je, že orkové zde nejsou oněmi typickými tupými, zlými a silnými stvůrami z klasické fantasy; to rozhodně ne. Orkové jsou rasa dost inteligentní a chytrá na to, aby dokázala ovládnout celé Myrtanu (tedy alespoň na začátku příběhu; dál to záleží i na vás), ale namísto klasického scénáře zkázy, ničení a destrukce si pouze lidi podrobili a nabídli jim peníze, jídlo a zábavu výměnou za jejich svobodu. A protože jedinou alternativou nabízených komodit je pomalá a bolestivá smrt, většina populace se jim podřídila.

Proti nim stojí rebelové (či vznešeněji roajalisté), kteří se snaží ukončit nadvládu orkských uzurpátorů, a to ideálně jejich kompletním vyvražděním. Je jich málo, jsou špatně vyzbrojení, ale zato mají nadbytek odvahy a disciplíny a s pomocí taktiky „udeř a uteč“ se jim daří přežívat. A pokud jim pomůžete, možná se jejich sny o vládnutí jednou opravdu splní...

  
Pěkné efekty, ale nechtějte je mít během boje * No nejsem fešák? * Takhle dopadnou ti, kteří odporují Orkům

Obě tyto frakce mají vlastní outro závislé na tom, které z nich jste pomáhali. Kromě nich je zde ještě celá řada dalších národů a stran, ale ty z hlediska příběhu nejsou až tak významní. Jedinou výjimkou jsou Hasasini, pouštní otrokáři a zabijáci, kteří namísto cti měří vše penězi. Cizí život pro ně má samozřejmě svou cenu – pokud ji někdo je ochoten zaplatit. I za ně lze v příběhu bojovat a mají vlastní konec. Jaký raději ani nechci vědět...

I mistr šermíř někdy tne...

Boje v G3 jsou, stejně jako v předchozích dílech a podobně jako v Oblivionu, spíše akční záležitostí. Pravé myšítko slouží pro blokování, levé pro útok – a podle toho jak dlouho levé myšítko podržíte a držíte-li při tom i to pravé či nikoli se odvozuje, jaký útok uděláte. Zdá se vám to opravdu podobné Oblivionu? Nenechte se zmást; je to spíše podobné předchozím dílům; ale i zde se najdou nějaké novinky.

  
Voda jako živá * Pracuje tu mocná magie * No není to nádhera?

První – a podle mě rozhodně nejnepříjemnější – je to, že při každém útoku postoupíte o krok kupředu. Na první pohled je to jen detail, ale pokud se toto zkombinuje se srážením nepřátel na zem a přesilou, pak výsledkem je, že po pár útocích jste uprostřed davu. Podobně nepříjemné to je i v případě, kdy se pokoušíte například někoho chránit či třeba zadržet dav útočníků v nějakém zúženém místě.

Další změnou oproti G2 je blokování. Je totiž výrazně účinnější, což se opravdu hodí – a protože blokovat umí i počítačoví soupeři, stává se z něj významný taktický prvek. Ovšem narozdíl od Oblivionu vyblokování úderu zde soupeře nerozhodí tak, že by se nedokázal několik sekund bránit či dokonce hýbat; pouze vám zajistí určitou malou výhodu. Ta se v kombinaci s rychlostí vaší zbraně a sílou (a tím – podle nepřímé úměrnosti - i rychlostí) úderu stává hlavním artiklem zejména v duelech; naopak v hromadných bojích si spíš užijete taktiky „mlať hlava nehlava, utíkej, skákej – ale hlavně přežij“.

  
Někdo vidí prase. Já vidím 50XP * Řezání dřeva je jednak námaha a jednak k ničemu * Ne, opravdu NEMÁM plný inventář

Stejně jako v minulých dílech i v G3 platí, že pokud zasáhnete soupeře rozmachujícího se k ráně, přerušíte mu tím útok. To je další významný taktický prvek v boji – a zejména pokud bojujete dvěma zbraněmi naráz, zjistíte rychle pravý význam rčení, že nejlepší obranou je útok.

Co se týče střelných zbraní, máte zde dvě možnosti. Kuše pro bojovníky a luky pro lukostřelce. Na kuše raději rovnou zapomeňte – jsou silné a poměrně přesné, což není k zahození. Pokud však nezabijete nepřítele na jediný výstřel, jsou k ničemu. Nabíjení kuše trvá neskutečně dlouho a polovinu té doby se nelze pohybovat; a po každém výstřelu kuši chtíc nechtíc nabíjet budete. Oproti tomu luky jsou slabší a musíte více počítat s balistickou křivkou, po níž vystřelený šíp letí; ale na druhou stranu jste s nimi mnohem flexibilnější co se týče pohybu a bojového využití.

  
Oltář * Některé noční scény jsou nádherné * Stará známá bariéra z G1, jen na hlavním městě

 

Jak vypadá počítačové dělo

Počítač, na němž jsem měl možnost G3 hrát, byl opravdu výjimečný. Jak takové "dělo" vypadá ve skutečnosti?

Apple Mac Pro
procesor: 2x 2,66 GHz Intele Xeon (Woodcrest)
paměť: 5 GB FB-DIMM DDR2 ECC
disk: 250 GB
grafika: GeForce 7300 GT
orient. cena: 80 000,- Kč s DPH
zapůjčil:
Quentin, Praha

Akční boje v G3 mají dvě zcela zásadní výhody oproti klasickým (tahovým) soubojům ze starších RPG. První je, že zabít skupinku suchých nepřátel je otázka pár sekund. Druhá je ta, že i na poměrně vysoké úrovni a s plným zdravím vás dokáže zabít třeba i jediný kostlivec, pokud má trochu štěstí a vy uděláte několik taktických chyb v řadě.

Učit se, učit se, učit se...

RPG systém je v základu stejný jako v předchozích dílech, ale rozšířil se o možnost (či spíše nutnost) zlepšovat se v jednotlivých schopnostech a dále je rozšiřovat. Při každém přestupu na vyšší úroveň dostanete určité znalostní body, které pak přeměňujete u učitelů či oltářů na vlastnosti či dovednosti. Platí, že 1 bod vlastnosti = 1 znalostní bod a 1 bod dovednosti = 5 znalostních bodů.

Vlastností je v G3 devět, a každá z nich ovlivňuje jak vaše výsledky v daném oboru, tak i schopnost naučit se nové dovednosti. Ty jsou totiž omezeny určitým minimem vlastností, které musíte mít, abyste je mohli zvládnout.

  
Necháš tu truhlu? * Uklízet po prasatech je ale fuška... * Obličeje postav vypadají celkem realisticky

Schopnosti se dělí do sedmi skupin, z nichž každá má pod sebou zahrnuto několik konkrétních dovedností, které se musíte jednotlivě naučit. Některé umíte již na samém začátku hry, ale na většinu si musíte sehnat nějaké NPC, které vás vše naučí. Navíc některé schopnosti vyžadují i speciální předměty (alchymistický stůl, kovadlina...), které musíte najít – a znalost výrobních postupů, které je nutno rovněž někde získat... Na druhou stranu moci se sám zásobit léčivými lektvary, bojovat vlastnoručně vykovaným mečem, který jste si sami nabrousili (to aby dělal větší zranění)... To už má něco do sebe.

Vadí, nevadí? Třeba se to uzdraví...

G3 obsahuje i několik věcí, které nejsou zcela „košer“. A překvapivě se v nejednom případě jedná o věci, které byly vyčítány již minulým dílům.

Začnu třeba mapami. Ty jsou jednak málo podrobné a jednak zcela neinteraktivní. V každé mapě kterou získáte máte zakresleny nějaké lokace... A to je vše. Nijak se v ní neprojeví kde jste byli a kde ne, jestli jste někde něco našli... Prostě máte smůlu. Jediný ústupek oproti předchozím dílům je to, že vaše pozice je zde naznačená šipkou.

  
Můj první drak * Zátiší s mrtvým trolem * Tak a tohle jsem já

Některé významné lokace neobsažené v mapě světa se vám ale naštěstí zaznačí do mapy u seznamu questů; ta je sice malá a není v ní zaznačena vaše pozice, ale je to lepší než nic. Ovšem seznam úkolů samotný... I ten je stejně „úžasný“ jako v minulých dílech. Pokud opominu například fakt, že některé úkoly mají nadpis tak dlouhý, že se do okna nevejde (a úkol „Najdi pět kalichů v...“ je opravdu potěšující), autoři se rozhodli nahradit popis questu prostým přepisem části dialogu, kterým vám byl zadán. To obzvláště potěší v (velmi častém) případě, kdy sice máte napsáno CO se po vás chce, nicméně již nikde nelze zpětně dohledat KDE máte danou misi splnit a KOHO že to vlastně hledáte.

Bohužel asi největším bugem (o němž ovšem pevně věřím, že bude záhy opraven) je AI. Ne že by nepřátelé byli hloupí, to ne... V některých případech jsou totiž za naprosté idioty. Jak jinak si vysvětlit například to, že když do někoho vystřelíte, tak on vás začne pronásledovat... Ale po chvíli ho to přestane bavit a buďto se zastaví, nebo se dokonce vrátí tam, kde byl před vaším útokem. Takto dokážete vyvraždit klidně i opravdu velké skupiny velmi silných potvor bez nejmenších problémů.

  
Krásy místní fauny, flóry a architektury

Ale to není to nejhorší. Nejhorší je, že nepřátelé nedokáží uvažovat trojrozměrně. Jak se to projevuje? Inu... To si například vylezete na balvan přístupný jen z jedné strany, přejdete na jeho neslezitelný okraj a začnete střílet. A nepřátelé jen blbě koukají a snaží se k vám dojít po přímé spojnici – bez ohledu na fakt, že to prostě nejde.

Je libo něco navíc?

Oblivion se vytasil s velmi silnou zbraní v podobě miniher při otevírání zámků, přesvědčování lidí... Ne každému se líbilo, že úspěch závisí nejen na schopnostech jeho postavy, ale i na něm, ale rozhodně to mělo něco do sebe. G3 jde ale cestou zcela opačnou.

Předchozí díly znaly jedinou obdobu takovýchto hříček – páčení zámků. Ty se otevíraly kombinací řady otočení  paklíčem vlevo a vpravo, kdy bylo udělat patřičný počet otočení v určité sekvenci. G3 ale nemá ani to. Zde jsou zamčené truhly rozdělené do tří obtížnostních stupňů, kterým odpovídají tři stupně schopnosti je páčit. Pokud umíte patřičnou úroveň, zámek vždy vypáčíte pouhým kliknutím na truhlu za cenu jednoho paklíče. Pokud danou úroveň nemáte, truhlu prostě neotevřete.

  
Prostě... jeskyně * tak copak to tu máme? * No není to nádhera?

Na druhou stranu předchozí díly Gothiců disponovaly celou řadou vedlejších úkolů. Podobně na tom byl i Oblivion, který co do množství subquestů doslova exceloval. Ale G3 v tomto případě dokazuje, že kvantita není vším – a navíc sám obsahuje 550 úkolů (z nichž některé se vylučují, pokud se jedná o stejnou událost, ale s možností ji vyřešit za více frakcí). Ovšem zde opravdu platí, že kvalita především...

Prakticky každá lokace, v níž lze získávat questy, totiž nabízí tu více, tu méně propracovaný příběh. A nejde jen o to, že byste nějak odhalovali nějaké skutečnosti o jednotlivých postavách. Zejména jde o to, že vaše akce se většinou přímo odrážejí v lokaci samotné. Můžete pomoci orkům potlačit rebely; či naopak pomoci rebelům vyhnat orky. Můžete okrádat jednotlivé lidi a tím si zlepšovat či zhoršovat postoj ostatních k vám. Někdy prostě splnění jednoho questu ztíží či znemožní splnění questu jiného, protože si nějaké NPC popudíte proti sobě (pokud ho tedy rovnou nezabijete).

  
Za chvíli tu bude husto, orkové už se stahují * Sám pan král * Bariéra zblízka

V tomto ohledu G3 doslova exceluje. Navíc je zde jeden příjemný bonus, který sice vypadá jako samozřejmost, ale příliš často se nevidí. Jde o situaci, kdy splníte nějaký úkol dříve, než vám ho vůbec někdo zadá (například vybijete vlky v okolí dříve, než se dozvíte, že je máte vybít jako zakázku pro místního farmáře). V takovém případě se v mnoha hrách setkáte s tím, že vám postava zadá úkol, vy ho přijmete, pak znovu začnete rozvor a úkol odevzdáte. G3 se ale pyšní tím, že v takovéto situaci ihned po zadání úkolu můžete reagovat tak, že vše je vyřízeno. Jistě, je to drobnost. Ale nevěřili byste, jak dokáže potěšit...

Stratosférická atmosféra

Atmosféra v G3 je artikl, který by tvůrci mohli pytlovat a vyvážet. Při tom se nejedná o klasickou atmosféru, kdy jektáte zuby ve strachu o hrdinův příští osud a pláčete dojetím, když padne k nohám milované dívce. Nejedná se ani o atmosféru, kdy hltáte vše kolem sebe jediným dechem a kdy si říkáte slavné „ještě jeden úkol a dost“.

  
Hlavní město z atypických úhlů

G3 má totiž neuvěřitelnou atmosféru přirozenosti. Postavy většinou nejsou ani dobré ani zlé; jejich reakce jsou logické a přirozené a jejich chování rovněž. Výsledkem je, že celý příběh i jednotlivé postavy vnímáte naprosto přirozeně a samozřejmě a ve výsledku jednáte tak, jak se vám přirozeně chce. A ono „ještě pět minut a dost“? Za celou dobu hraní se mi to nestalo ani jednou. Při hraní G3 jsem totiž přestal vnímat čas zcela a naprosto. Hru jsem poprvé rozehrál brzy ráno a když jsem si po chvíli řekl, že by možná byl čas se nasnídat, zjistil jsem, že je půl osmé večer.

Já se mezitím stihl zcela ztotožnit s rebely, začít nesnášet aroganci orků, zošklivit si Hasasiny, pomoci nejednomu člověku v nesnázích a okrást každého, kdo byl dost neopatrný, aby se ke mě otočil byť třeba jen na chvíli zády – s výjimkou několika lidí, které jsem prostě okrást nechtěl, protože mi byli příliš sympatičtí. A řeknu vám - z celého hraní jsem měl opravdu skvělý pocit.

Když se řekne...

G3 mě více než příjemně překvapil, a to i přes to, že jsem od něj očekával opravdu hodně. Nabídl mi svět plný nejen zázraků, ale i přirozených situací; nabídl mi spoustu skvělé zábavy... Ale bohužel i několik velmi nepříjemných chvil. Hra je pouhých pár dní po svém vypuštění proslulá častým padáním, velkou náročností na RAM (věřte mi, toho 1,5 GB opravdu potřebujete) a mnoha nepříjemnými bugy.

  
Á, pán bude sečtělý * Slepá ulička * Co myslíte, hlídá tenhle most nějaký troll?

Funkce quick save má k nějaké rychlosti docela daleko; a quick load..? No, pokud vám přijde cca 10 sekund jako rychlé nahrávání, pak ano. Na druhou stranu tento fakt vede nevyhnutelně k tomu, že si začnete pořádně rozmýšlet, než uděláte nějakou hloupost, po níž byste museli nahrávat uloženou pozici; a tím vás hra přinutí přemýšlet o tom, co budete dělat dál namísto pouhého zkoušení. Ovšem jestli je toto pozitivum opravdu pozitivem, to už posuďte sami.

 

Světlé stránky hry
  • Svět jako živý
  • Jednoduché ovládání
  • Skvělá atmosféra
  • Akční souboje
  • Propracovaná města a úkoly
  • Vychytané drobnosti, jako přijímání hotových úkolů
  • Tři příběhové linie
  • Ostření zbraní
Temné stránky hry
  • Umělá demence
  • Hra za orky je výrazně lehčí
  • Technická náročnost a problémy
  • Mapy a popisy úkolů

 

Na druhou stranu... Já si opravdu nemohu pomoci, mě ta hra naprosto chytla. Díky velkému množství questů, velkému světu, možnosti tvořit postavu několika různými způsoby, třem hlavním frakcím a jejich třem koncům navíc hra nabízí na RPG neuvěřitelnou replayability, což se počítá...

PS: A žádné levelování potvor :-)

Grafika: 8/10
Zvuk: 9/10
Hudba: 8/10
Hratelnost: 9,8/10

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář